Individuální logopedická péče

Individuální logopedická péče

Individuální logopedická péče je v rámci vyučování zařazena jako nepovinný předmět a je pro vřazené děti povinná.

Děti nastupující do 1. třídy přicházejí většinou již se stanovenou logopedickou diagnózou. Logoped v tom případě pokračuje v dříve započaté logopedické péči, navrhuje doplňující nebo zpřesňující vyšetření(foniatrické, psychologické, speciálně pedagogické).

Cíle, metody a principy logopedické terapie jsou vymezené v odborných publikacích (např. Škodová, Jedlička, a kol.: Klinická logopedie, Praha 2003). Způsob terapie závisí na diagnóze. Během individuální logopedické péče se logoped intenzivně věnuje dítěti, navozuje důvěrnou, přátelskou atmosféru, volí individuální tempo nácviku.

Pravidelnou individuální logopedickou péči zajišťuje vysokoškolsky vzdělaný logoped. Je přítomen denně a spolupracuje s rodiči i učiteli. Rodiče mohou kdykoli podle zájmu a potřeby logopeda navštívit,jsou zváni na ukázkové hodiny.

Balbuties (koktavost) patří k nejtěžším a nejnápadnějším druhům narušené komunikační schopnosti.Lechta (1990, s.150).

„Koktavost pokládáme za syndrom komplexního narušení koordinace orgánů participujících na mluvení, který se nejnápadněji projevuje charakteristickým nedobrovolným ( tonickým, klonickým) přerušováním procesu mluvení.

Mutismus je ztráta schopnosti verbálně komunikovat. Představuje hraniční problematiku mezi různými vědními obory, a to mezi psychiatrií, psychologií, foniatrií či logopedií.

Vývojová dysfázie, nebo-li specificky narušený vývoj řeči, je narušená komunikační schopnost, kterou řadíme k vývojovým poruchám. Je to centrální porucha řeči (Klenková, 2006). Podle Škodové, Jedličky (2003) se jedná se o specificky narušený vývoj řeči, projevující se ztíženou schopností nebo neschopností naučit se verbálně komunikovat, i když podmínky pro rozvoj řeči jsou přiměřené.Vývojová dysfázie však přesahuje rámec fatické poruchy, zasahuje vývoj celé osobnosti (poruchy nejvyšších řečových funkcí). Z foniatrického pohledu se jedná o poruchu percepce řeči, za hlavní příčinu je považována porucha centrálního zpracování řečového signálu – difuzní poškození CNS. Neurologický nález je velmi málo nápadný.

Porucha sluchu - lehká až středně těžká nedoslýchavost (hypacusis) - převodního typu (do 60 dB) -( porucha ve středním uchu),postižení slyšení hlubokých tónů př.houba, vrozená nebo vzniklá. Řeč se může bez větších problémů rozvíjet.

Vnímá-li dítě řeč deformovaně, pak i řeč dětí je deformovaná - (řečová vada - auditivní dyslália).

Při lehčí a střední nedoslýchavosti percepčního typu ( postižení vnitřního ucha, sluchového nervu), dítě hůře vnímá vysoké tóny špatně rozlišuje

a vyslovuje sykavky př.tisíc.Do určité doby může zůstat nedoslýchavost rodičům skryta.·

Dyslália je porucha artikulace, kdy je narušena výslovnost jedné hlásky nebo skupiny hlásek rodného jazyka, ostatní hlásky jsou vyslovovány správně podle příslušných jazykových norem. Je to porucha vývojová, která vzniká během vývoje výslovnosti a přetrvává asi do šestého až sedmého roku života dítěte, kdy se fixují mluvní stereotypy.Pokud nesprávná výslovnost přetrvává i po sedmém roce života stává se patologickou. Dyslalie levis - jednoduchá vada výslovnosti, dyslalia gravis - těžká vada výslovnosti,tetismus - řeč je nesrozumitelná.